10 nejčastějších chyb v nastavení foťáku (a jak je řešit)

Co jsou nejčastějších chyby v nastavení foťáků? Rozhodl jsem se na sepsat svůj vlastní seznam lapálií, s nimiž zápolí (hlavně) příležitostní fotografové.

Pokud máte něco společného s fotografováním, často slýcháte otázky zoufalých majitelů nových strojů: Foťák mi blbne, co s ním může být!? Co mám špatně nastavené? Proč foťák dělá, co dělat nemá? Proč to nefunguje!?

Po osmi letech pořádání kurzů fotografování už přesně vím, kdy mám dramaticky zpomalit hlas a vyzvat razantně účastníky: “Teď si udělejte vykřičník, tohle vás bude trápit a snadno se přehlédne!” Plus, dlužno říci, čím méně nápadný problém, tím hůře se na jeho řešení přichází….

P.S. Při hledání ilustrací pro článek jsem si uvědomil, že ty čudlíky jsou trochu vizuálně nudné, a tak jsem dočasně odemkl tři videa z mých online kurzů, které řeší některé ze zkoumaných problémů (dohromady zhruba 20 minut)… To kdybyste chtěli zkoumat podrobněji..

1. Špatně nastavená korekce expozice

“Čárka” na stupnici displeje je vychýlená do plus jedna. Což se často hodí – foťák má od nás pokyn: nyní foť světleji. Ale je ale potřeba vše vrátit zpět.

Čím se projevuje: Foťák vše fotí šíleně světle/tmavě, a to dlouhodobě.

Proč se to děje: Tohle je nesporně nejčastější ze všech fatálních chyb, byť asi nejsnáze odhalitelná. Funkce korekce (kompenzace) expozice se obvykle značí symbolem +/- a dělá zásadní věc: říká foťáku, že fotku netrefil dobře a že si přejeme, aby ji zesvětlil nebo ztmavil.

Je však velmi snadné pak to nastavení nevrátit do původní polohy, nevynuluje se vypnutím foťáku a stroj pak “navždy” fotí blbě. Věřte nebo ne, odhaduji, že tuhle funkci má “rozhasenou” cca 10 procent všech začátečnických foťáků… Tedy pozor na to!

Co s tím: Naučte se vnímat, kde je korekce expozice a hlídejte ji!

Video:

Lekce (zdarma) z mého webu iFotografování věnovaná korekci expozice.

2. Zoomování / přibližování ve špatném světle

Chtěli byste přiblížit Karla IV? Na to zapomeňte, fyzikálně to prostě nejde z ruky vyfotit.

Čím se projevuje: Jinak skvělý foťák nezvládá fotit do dálky, vše je rozmazané…

Proč se to děje: Tohle striktně vzato není nastavením foťáku, ale chyba v jeho užívání. Je ale tak častá a – opravdu – doslova ničivá, že tu musí být na čelní pozici. Zkrátka, pokud budete sebelepším foťákem zoomovat do dálky ve slabším světle, dopadne to špatně, fotka bude téměř jistě rozmazaná. (Proč? Při použití delších ohniskových vzdáleností musíme použít výrazně kratší čas, než při focení širokoúhlém.)

Co s tím: Ve slabším světle, v kavárně, doma, v podvečer, neřku-li v noci, nesahejte na zoom, nepřibližujte, foťte jen širokoúhle. Jinak to prostě (skoro) nejde.

Video:

Online lekce (zdarma) věnovaná tomuto chytáku z mého webu iFotografování.cz

3. Omylem zapnuté kontinuální ostření

Čím se projevuje: Fotograf není schopen zaostřit a je značně rozladěný.

AI Servo = kontinuální ostření u Canonu (AF-C u Nikonu a jiných). Hodí se, ale je třeba přesně vědět, jak funguje.

Proč se to děje: Toto je mimořádně častá chyba, která je zákeřná tím, že začátečník na ni opravdu nemusí přijít. Obvyklé “chování” ostření je toto: namáčkneme spoušť, foťák zaostří a je zaostřený, dokud prst držíme (značí se One Shot, AF-S, atp). Pak ale existuje tzv. kontinuální ostření (AI Servo, AF-C), kdy po namáčknutí bod přeostřuje dle polohy toho, na co ostříme. Jinými slovy: pokud namáčkneme na psa, který běží proti nám, objektiv dokáže stále přeostřovat a na fotkách bude zvíře stále ostré. Což se hodí. Ale jen někdy.

Co s tím: Pochopte, v čem se oba typy liší a nenechte se zaskočit. Jakmile foťák pořád jezdí tam a zpět, zbystřete.

4. Špatně posunutý ostřící bod

Zde je u Canonu zapnutý středový ostřící bod. To je rozumné. Ale pokud ho omylem posuneme jinam, foťák bude ostřit jinam (než chceme).

Čím se projevuje: Foťák ostří jinam, než chce jeho majitel.

Proč se to děje: Další z velmi častých “bolestí” příležitostných fotografů – pokud je na foťáku zapnuté ostření na jeden jediný bod (což je obecně rozumné), nepozorným dotykem je možné ho posunout někam do strany, čímž pádem stroj bod (a tím i i foťák) ostří “někam jinam”.

Co s tím: Začít vnímat blikající ostřící body a naučit se s nimi pohybovat (a tedy ostřit)

5. Omylem zapnuté bodové měření expozice

Měření expozice u Nikonu. Bodové zcela napravo.

Čím se projevuje: fotky jsou nevyrovnané, často moc tmavé, jindy světlé.

Proč se to děje: Foťák má tzv. režim měření, který rozhoduje o tom, jak se “dívá” kolem sebe a nastavuje parametry obrázku. Začínající fotografové občas omylem, či v rámci experimentů, pustí tzv. bodové měření (tečka v prázdném poli). Foťák se pak zaměřuje jen na malou část záběru. Což se může hodit, pokud tušíte, co děláte. V běžném provozu to je ovšem o nervy, protože fotku “rozhodí” jakýkoliv rozdíl v nasvícení (třeba přechod mezi světlem a stínem) a výsledky jsou zdivočelé.

Co s tím: Používejte defaultní nastavení (poměrové, matrix…), bodovému se spíše vyhýbejte.

6. Použití blesku v režimu priority clony

Čím se projevuje: Fotky jsou strašně světlé…

Proč se to děje: Tohle je zákeřná věc, protože na první pohled nedává moc smysl. Pokud chcete “rozmazat” pozadí v prioritě clony (A/Av) a blesknete při tom, ve světlejších scénách bude fotka zcela přeexponovaná, tedy světlá. Důvod je prostý: foťák neumí blesknout při časech kratších než (obvykle) 1/200.

Co s tím: Nebleskejte v prioritě clony. Zbaběle se přepněte do režimu P (anebo si pořiďte pořádný blesk schopný tzv. vysokorychlostní synchronizace).

7. Špatně nastavené vyvážení bílé barvy

Vyvážení bíle…

Čím se projevuje: Fotky mají šílené barvy, do modra, do žluta, atp…

Proč se to děje: Vyvážení bílé barvy je spolu s korekcí expozice jednou z těch nastavení, které ve velkém ničí fotky příležitostných fotografů. Pokud si při hraní v hospodě například nastavíte vyvážení na zářivku, fotky na denním světle budou do modra. Na což se prostě často zapomene.

Co s tím: Pokud nevíte, co činíte, v 99 % případů bude stačit automatické vyvážení bílé, tedy nastavení defaultní zkratky AWB. A je to.

8. Chybné používání priority času

Čím se projevuje: Fotky v prioritě času jsou tmavé.

Proč se to děje: Priorita času (Tv, S) je režim začátečníkům dosti nebezpečný, ač zní lákavě (“Konečně režim na sport!”). V čem je ta zákeřnost? Pro jeho správné použití je třeba přesně chápat, co se ve foťáku děje. Častá chyba: fotograf nastaví krátký čas na “zbrzdění” třeba koně (1/1000), ale jaksi zapomene zvednout ISO a chce tak po foťáku nesmysl. Fotka je tmavá.

Co s tím: Moje osobní rada zní: nepoužívejte prioritu času. Má smysl je ve zkušených rukách, ale ty ji stejně většinou používat nebudou (a sáhnou po plném manuálu).

9. Používání plné automatiky

Čím se projevuje: Foťák ve většině případů fotí blbě.

Proč se to děje: Tohle pravidlo tu musí být, i když vlastně doufám, že všem čtenářům bude připadat trapně zbytečné. Protože každý přece ví, jak nesmyslné je používat režim plné automatiky. Foťák v něm předstírá, že vše zvládne sám. Jenže nezvládne. Neumí poznat, co je na fotce, bez drobných či větších zásahů svého majitele prostě nedokáže v 8 z 10 případů vyprodukovat dobrou fotku, protože v 8 z 10 případů je třeba alespoň mírně korigovat expozici a nastavit čas či clonu dle situace.

Co s tím: Nepoužívejte plnou automatiku. Nepoužívejte plnou automatiku. Nepoužívejte plnou automatiku.

10. Používání kreativních režimů

Kreativním režimům (sport, portrét atp) je lepší se vyhnout. V mnoha případech nepomohou, ale naopak fotky pokazí.

Čím se projevuje: Foťák často fotí blbě, fotky “šumí” a jsou nekvalitní.

Proč se to děje: Tzv. kreativní režimy (Pláž, Sport, Noční město, Portrét,…) jsou svým způsobem zákeřnější než plná automatika. Vyvolávají totiž dojem, že umí něco navíc. Jenže neumí a v nemalé části situací fotky pokazí. Proč? Hlavní důvody jsou dva: 1. automatika prostě nefunguje, viz výše 2. cokoliv automatického znamená ve slabším světle, že foťák se bude snažit svého “páníčka” zachránit vysokými hodnotami ISO (kvůli často zbytečně kratkému času) a fotky budou nekvalitní (plné šumu).

Co s tím: Krom relativně bezpečných situací (režim Sport v dobrém světle) nepoužívejte kreativní režimy. Tečka.

Video:

Lekce o kreativních režimech (zdarma) z mého webu iFotografování.cz.

12 komentářů

  1. Ćlanek mi něco připomněl – jednu zákeřnost. A to je korekce dioptrií. U mého Oly je korekční kolečku zboku hledáčku. A je velice snadné s ním hnout při manipulaci fotakem, zejména při zadávání a vyndávání z brašny / kapsy.
    Jeden pak nechápe, proč to tak divnélě ostří do rozmazana. Čistí objektiv. Kouká na senzor, jestli tam není nějaký opar. Nechápe, vzteká se. A ona to přitom taková blbost.

    • Davide, zdravím, ano, to máte tedy pravdu, to je též velmi oblíbená chyba, na kterou málokdo přijde sám od sebe… Já ji mám v jiném podobném přehledu (zcela dole tu https://www.amaze.cz/nastaveni-fotoaparatu/), tak jsem ji sem nedal, ale asi tu být měla, dokáže potrápit hodně lidí… JR

    • Mě se něco podobného přihazovalo u Canonu 600D. Pak jsem s ním jednou nešťastnou náhodou při nedostatečné ochraně zmoknul a situace se tak vyřešila sama tím, že točítko (čudlík) zatuhlo. Jiné úhony stroj neutrpěl a po řádném vysušení fungoval bez chybičky ještě po léta.
      Jinak stačí knoflík zaaretovat v potřebné poloze třeba přelepením páskou nebo podsunutím podložky.

  2. Proc nepoužívat celoplošné se zduraznenym stredem?

    • Zdravím, i to je samozřejmě rozumná varianta… U každého foťáku různé typy měření fungují mírně různě, a tedy podstatné je zvyknout si na jeden a tušit, co kdy udělá. Nejjednodušší mi ovšem přijde držet se toho defaultního… JR

  3. Super sbírka klasických pastiček, díky! Mně takhle celkem nedávno pěkně vyplašil bracketing WB, který se mi “úplně sám” při vycházce nastavil na malém Sony – zíral jsem a docela dlouho nechápal, proč najednou cvaká trojmo. Na sluníčku nebyly barevné rozdíly vidět a v nastavení sériového snímání jsem hledal chybu marně… vždy ve střehu, jak říkával Franta Kocourek!

    • Ano ano, zvuk “samopalu” při náhodně zapnutém bracketingu dokáže postrašit opravdu zásadně, znám velmi dobře! JR

  4. Já vím, že zkušení fotografové to samozřejmě vědí, ale pro začínající by mi přišlo přínosné zmínit, že korekce expozice nedělá uvnitř foťáku žádnou “magii navíc”, ale že té korekce dosáhne tím, že např. v režimu priority clony, upraví čas. Možná jsem to přehlédl, ale zatím jsem toto nikde zmíněné nezahlídnul, ani ve video návodu ohledně korekce expozice, ale přijde mi důležité sdělit, že fotograf si sice čudlíkem nakrásně upraví expozici např. do světlejší, ale že mu foťák zároveň prodlouží čas, což může mít vliv na rozmazání atd.

    • Stibore, zdravím, ano, souhlasím, tohle by tam někdy být mělo/mohlo, ale přiznávám, že jsem se to snažil držet text relativně kompaktní… Ale četné lapálie to působí, to je pravda… Díky! JR

  5. Vašek z Oslavan

    Stručné, jasné, přehledné. Děkuji. Čas od času někomu korekci EV upravuji, sám jsem se jednou vytrestal s bodovým měřením expozice. Pokud by se Vám podařilo napsat pár rad k použití externího blesku, kdy, jak a co nastavit, přední, zadní lamela….. Možná by to udělalo radost více čtenářům.

  6. Vrtá mi hlavou vyvážení bílé. Má to smysl se s tím zabývat, když ho mohu upravit při zpracování? Mám Zoner. Respektive není lepší ho mít na automat?

  7. Tak ono může být záludnost i nastavení ISO (stejně jako všeho dalšího, co se po vypnutí foťáku nevrátí na “bezpečnou” úroveň) – jeden můj známý jel na motorce dost daleký a náročný výlet, první večer u focení táboráku nastavil vysoké ISO a pak fotil a fotil – asi tak 1000 fotek naprosto k ničemu, nedaly se opravit. Jen ty od toho táboráku byly ucházející 😉

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Mé online fotokurzy: 300 minut přehledných videonávodů  Zjistit více
close
open