Fotokurz 5: Fotografování a kompozice

Na světě jsou jen dva typy záběrů (opravdu!)

Pořád čekáte, že se dostaneme k pravidlům kompozice a že složitě rozebereme třeba tzv. zlatý řez, kompoziční pravidlo užívané po tisíce let?

Nedostaneme – ne že by nebylo důležité, ale k jeho dobrému užívání je třeba urazit poměrně dlouhou cestu. Zato vám chci odhalit jiné „tajemství“: na světě existují vlastně jen dva typy záběru (přičemž ten první skoro nikdo ze začínajících fotografů – ke své škodě – neužívá).

Udělejte následující pokus – a znovu k němu budete potřebovat alespoň jednoho trpělivého dobrovolníka. Postavte ho třeba někam do parku, anebo vlastně kamkoliv. A teď pojďme vyzkoušet ty dva typy záběrů:

1. Typ reportážní fotíme zblízka širokoúhle

Fotografování kompozice
Teleobjektiv není jen na focení nosorožců – neobejdeme se bez něj ani například při pořizování portrétů…

Typ reportážní jsem si vymyslel já, ale nejspíš se mu nějak říká i odborně, ale mě, jak známo, teoretické pojmy moc nebaví. Fotí se tak, že používáte širokoúhlý objektiv, tj. nezoomujete (na objektivu nastavíte nejmenší možné „číslo“ ohniskové vzdálenosti – třeba 24 nebo tak něco). A ke svému objektu jdete co nejblíž – opravdu hodně blízko, tak že si na něj můžete téměř sáhnout.

Zkuste ho zabrat třeba od hlavy do pasu, jeho postavu nedávejte na střed fotky a do zbylého prostoru pěkně umístěte cokoliv zajímavého, co je za ním – park, město, cokoliv.

A cvak.

Nevadí, že fotka se vám vlastně moc nelíbí, chce to trochu cviku. O co nám jde, je ukázat, co vše se nám do obrázku vejde – je tam postava (pouliční prodavač v Káhiře, dítě před Sněžkou), ale také spousta dalších věcí (přecpaný trh v Káhiře, Sněžka a lesy kolem).

Tento typ záběru je možná nejdůležitější „kompozicí“ na světě – když zapátráte v různých časopisech, uvidíte ho všude. A co je na něm tak zásadního? Prostá věc: díky širokoúhlému záběru tam dostanete mnoho motivů najednou – ústřední postava je dominantní, ale pořád tam je ještě dost místa na to, abyste zachytili i atmosféru místa. Což je jeden z hlavních smyslů fotografování.

A teď udělejte ještě jeden pokus: vyfoťte tu samou scénu tak, jak ji fotí 90 procent lidí: prostě z pár metrů zmáčkněte onu postavu. Vidíte ten rozdíl? Ta druhá fotka je nuda, strašlivá nuda.
To proto je třeba chodit blízko, i když se vám to bude zpočátku trochu příčit (o fotografované postavě nemluvě).

2. Typ portrétní – fotíme z dálky se zoomem

Ještě zůstaňme v tom imaginárním parku. Teď si třeba řeknete: a já chci vyfotografovat jen obličej toho člověka. Pokud uděláte první, co vás napadne – tedy že k němu půjdete blízko a cvaknete širokoúhle jen jeho hlavu, se zlou se potážete. Ona hlava bude vypadat jako rekvizita z obludária – bude zdeformovaná, nos bude velký (opravdu hodně velký). No prostě tudy cesta nevede.

Tedy ono pravidlo: chcete-li vyfotografovat něčí portrét, je třeba zazoomovat – a případně použít váš druhý objektiv s větší ohniskovou vzdáleností, poodstoupit pár metrů a hlavu či postavu si přitáhnout.

Cvak.

Vidíte ten zásadní rozdíl? Fotka vypadá najednou dobře. Ale co je zásadní: všimněte si, že ústředním motivem snímku už je jen a jen onen člověk. Na prvním „širokoúhlém“ reportážním snímku je ještě mnoho věcí kolem: park, Sněžka, tržiště… Tady už ne – to proto se mu říká (tedy já mu říkám) portrétní typ záběru.

A to je vše? Ano, to je vše – samozřejmě existuje řada mezikombinací, ale pokud si nevyzkoušíte a nepřijmete za své, že existují tyto dva velmi rozdílné „světy“, nedá se vlastně fotit.
Můžete si nyní prohlédnout své fotky třeba z dovolené. Vsadím se, že drtivá většina bude focena z dálky. Tj. například přivezete 132 záběrů trhovců z Egypta. Všichni jsou hezcí a nic proti nim. Ale jsou to jen postavy, samé postavy.

Kdybyste alespoň jednou přišli opravdu blízko k němu (alespoň jeden z nich by vám to jistě dovolil), na fotografii by byl nejen on, ale i to, co byste přece tak rádi ukázali známým: tržitě, pyramida v pozadí, prostě atmosféra místa.

Tedy, až příště vyrazíte fotit, optejte se sami sebe: Jsem tomu člověku opravdu tak blízko, že si na něj mohu skoro sáhnout? Pokud ne, rychle jděte blíž!

 

Všechny díly:

1. Jak vybrat fotoaparát

2. Režimy fotoparátu

3. Iso, čas, clona

4. Harmonické pozadí

5. Focení a kompozice

6. Blesk a světlo

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*