Fotokurz 4: Fotografování s harmonickým pozadím

Fotografování a harmonické pozadí

Pokud si říkáte, že už teorie bylo dost, a že je třeba začít fotit, máte pravdu, jdeme na to. A začneme vskutku banálním pravidlem, které bývá mnohými dokonale ignorováno, a dají se s ním dělat bezmála zázraky.

Ono pravidlo zní: vždy myslete na harmonické pozadí! Co tím myslím? Zapátrejte ve svých fotoarchivech a podívejte se na pár fotek. A pak si představte, že by tak krásná scéna v popředí za sebou měla něco mnohem harmoničtějšího. Vidíte ten rozdíl?

Jamaika
Veskrze turistická fotografie z Jamaiky má něco do sebe, a to jen a pouze díky své čistotě a harmonii. Kdyby klid hladiny cokoliv narušilo (japonský turista, železné schůdky, cokoliv), váš mozek nad snímkem pohrdlivě zlomí hůl. Tak prosté to vše je.

Já na to myslím, poměrně často, když se dívám na fotky z mých prvních cest, tedy relativně dávných dob počátku devadesátých let. Často při tom skřípu zuby. Divokému lovci kdesi na Sibiři například trčí z hlavy kus větve a v rohu se černá kus pneumatiky od motorky (a přitom by stačilo, abych se postavil o půl metru jinam!).

Poetický mnich v Kambodži na jiné fotografii vypadá skvěle meditativně, ale za ním je jakási ohavná plechová bouda (kousek dál už by přitom šel vyfotit před krásnou bariérou zeleně!). Partyzán na Kavkaze vypadá jako z Karla Maye, ale zpoza něj se vynořuje shluk rukou, těl jeho spolubojovníků, a fotka tedy není fotka, nýbrž chaos (stačilo udělat krok stranou, fotit ho před rozumně harmonickou kamennou zdí, a trochu mu tak „očistit pozadí“).

Na pozadí ve fotografování dávejte pozor!

Teď možná říkáte: „Ale co, no tak holt za mým dítětem na kole trčí k nebi panelák a kus ušmudlaného kamionu. Ale mně to nevadí, hlavně že děcko má tak skvěle akční výraz.“ Jenže se mýlíte. Ta fotka vás bude podvědomě štvát do konce vašeho života.

Reklama

Nejste to vy, kdo vědomě rozhoduje, zda se vám fotografie líbí, či ne. Váš mozek, ten má poslední slovo. A mozek je naprogramován tak, že touží po harmonii. (Prostě jste měli počkat, až váš potomek bude třeba před tou zdí postříkanou sprejery – budete se asi divit, jak hezky barevně ty jinak ohavné obrazce budou svítit na fotkách. Ano i taková zeď vlastně dokáže být harmonická.)

Udělejte jednoduchý pokus: vezměte fotoaparát a vyfoťte na ulici nějakého svého kamaráda. Pak kamaráda přesměrujte před nějaké harmonické pozadí: klidně před jinak nevzhlednou zeď. Anebo před bariéru stromů splývající v hezký barevný pás.

Vidíte to kouzlo? Vidíte, jak málo stačí, aby fotka byla lepší? A vidíte, jak hrozně vám najednou začnou vadit všechny ty rušivé výjevy z ulice?

Co s tím vším v praxi? Začněte třeba tím, že prostě začnete myslet na to, co se děje v pozadí za fotografovaným objektem. U postav dávejte pozor, aby jim nic „netrčelo“ z hlavy či těla.
Dívejte se na své fotky a ptejte se, proč se vám pak doma něco líbí, a něco ne – v mnoha případech budete nejvíc nadšení z úlovků s čistým, tedy harmonickým pozadím, které rámuje fotografovaný objekt. A v němž nic moc nepřekáží a není zbytečné.

Zkoušejte prostě „uklízet“ fotku ještě před tím, než zmáčknete spoušť, vymeťte zbytečnosti. Pokud to jde, vyčistěte pozadí třeba tím, že změníte úhel záběru, a postava se vám ocitne před zdí či trávníkem (a ne před parkovištěm).

Samozřejmě vám může pomoct i volba objektivu – zejména při fotografování portrétů a vůbec lidských tváří. Mnozí lidé mi často říkají, že milují „takové to hezké rozostřené pozadí“ za hlavami portrétovaných (tedy to, že díky nízké hloubce ostrosti bude pozadí krásně „mázlé“ a postava z něj vystoupí). Je to pořád ten samý efekt: rozostřené = harmonické = nerušivé = pro oči příjemné pozadí.

Zkrátka zkuste jinak přemýšlet o tom, co všechno „nepodstatného“ se vám do fotografie dostane. Uvidíte, že to funguje opravdu skvěle!

 

Všechny díly:

1. Jak vybrat fotoaparát

2. Režimy fotoparátu

3. Iso, čas, clona

4. Harmonické pozadí

5. Focení a kompozice

6. Blesk a světlo

Jeden komentář

  1. „U postav dávejte pozor, aby jim nic „netrčelo“ z hlavy či těla.“ Stačí se podívat na zpravodajství ČT. Nevím, kdo navrhuje studio, nicméně to musí být „truhlík“, když dovolí to, že při každém třetím studiovém vstupu „trčí“ z hlavy moderátora jakási mezera, snad škvíra mezi monitory v pozadí. Bije to do očí a nikdo s tím nic nedělá.

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Víkendová sleva 500 Kč na kurzy i poukazy  Zjistit víc
close
open